USA 2001
Na následujících několika mnoha stránkách je popsána naše cesta po západě Spojených států amerických, kterou jsme podnikli v květnu/červnu 2001. Je to soubor mých více či méně ne/souvislých poznámek (záleží na tom, zda jsem psala on-line, nebo dopisovala poznámky za několik dní zpět třeba večer v zimě při baterce). Rozhodně nejsem žádný romanopisec, ani si nečiním nárok nazývat mé "dílo" cestopisem, ale třeba tady najdete něco užitečného nebo zajímavého.
Tady najdete je na úvod několik čísel o naší cestě, obecností a rad o cestování v USA.
Úvod
Už po naší první návštěvě v USA v r. 1999 (Florida a východní pobřeží - popis cesty zde snad taky někdy bude) je nám jasné, že Amerika je opravdu země nevídaných možností a že tady určitě nejsme naposledy.
Na podzim 2000 začínáme plánovat naši novou cestu, tentokrát na západ, především po národních parcích. Po mnoho konzultacích s přáteli, kteří v USA už byli a znají co a jak (náš dík patří především Martinovi Klímovi), přečtení mnoha knih a průvodců a strávení mnoha hodin na internetu máme pocit, že Ameriku už známe dokonale.
Naše cesta bude okruh po trase: Los Angeles,
San Diego+Tijuana,
Joshua Tree,
Death Valley,
Las Vegas
Grand Canyon,
Monument Valley,
4 Corners, Mesa Verde,
Archees,
Bryce Canyon,
Zion,
Salt Lake City,
Grand Teton,
Yellowstone,
Craters of the Moon,
Mt.Rainier,
Seattle,
Olympic,
Mt.St.Helens,
Portland,
Crater Lake,
Redwoods,
San Francisco,
Yosemite N.P.,
Los Angeles (celkem 7825 mil).
Termín odletu je stanoven v závislosti na počasí a období hlavních prázdni na 12.5., návrat pak 17.6.2001. Ačkoli máme letenky zamluvené už od zimy, měsíc před odletem se dozvídáme, že jsme pouze na čekací listině (CK Dušek Tours se moc nevyznamenala). Sháníme letenky na internetu, kde je sice nabídek spousta, ale pro nás absolutně nepoužitelných. Nakonec nás zachraňuje osvědčená agentura Carlson Wagonlite. Takže letenky máme. Poletíme s Lufthansou přes Mnichov a zpět přes Frankfurt. Další špatná zpráva. 12.6. budou v Praze AC-DC, což bych přežila, ale jejich předskokany mají být mojí oblíbenci Rammstein. Nesu to velmi těžce, ale s termínem se nedá hnout. Naštěstí po návratu zjišťujeme, že koncert nebyl nic moc. 14 dní před odletem dostávám padáka v práci. Fajn, po příletu mám o zábavu vystaráno.
Konečně je 11.5., máme vše sbaleno. Snažím se přípomínat si heslo: co nemám nepotřebuji. O psa, byt a květiny je postaráno (naše hlavní díky patří do Vranova a do Číny :-), nasedáme do auta a vyrážíme ku Praze.
Naše cesta po USA začíná v Hřebči, nedaleko Kladna v hospodě U Čamrdy. Hospůdka je to moc příjemná s milými lidmi, jenže my musíme ráno brzo vstávat, takže hybaj na kutě, aby to nedopadlo jako minule, kdy jsme před odletem do USA spali u naší kamarádky Tjorven a ráno zaspali, protože jsme si špatně natáhli budíka a Tjorven se zdržela na večírku. To tentokrát nás ráno nás náš nejhodnější ubytovatel Vašíček Mrázíček budí zavčas, na zápraží si vypijeme v klidu kávičku a odveze nás na letiště.
